1. lékařská fakulta Univerzita Karlova 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN
zfisar 29.11.2011

Historie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN

Počátky péče o duševně choré v Praze

 

Pro systematickou lůžkovou péči o duševně choré je důležitý rok 1783. Toho roku dne 19. března 1783 nařizuje císař Josef II. dvorním dekretem zřízení oddělení pro duševně choré kněze při nemocnici Milosrdných bratří v Praze. Již v roce 1784 se toto opatření rozšiřuje i na ostatní části populace. V roce 1789 je věnována celá budova v nově zřízeném chorobinci na Karlově pro ošetřování klidných a tichých duševně chorých starých osob. Pro Prahu nejvýznamnějším zásahem Josefa II do zdravotnictví je zřízení Všeobecné nemocnice (dále VN) na Karlově náměstí, nyní Všeobecná fakultní nemocnice (VFN). Provoz nemocnice byl zahájen 1. listopadu 1790 a ve stejný den byl v budově na jejím nádvoří otevřen též první samostatný ústav pro duševně choré v Praze, který byl řádně lékařsky spravován a řízen. Funkcí primáře byl povinen vykonávat ředitel VN. V letech 1806-1826 celkem třikrát přechodně působil ve VN dr. Jan Theobald Held, který pozvedl úroveň péče o duševně choré. Dalším stupněm vývoje je vybudování nového, většího ústavu pro choromyslné kolem roku 1820. Vybrán byl stávající augustiánský klášter u Sv. Kateřiny, sloužící jako kasárna. Definitivně pro tyto účely byl zakoupen v roce 1826. Prvním primářem i lékařsky samostatného ústavu (1829) se stal prof. Karel Damián Schroff, stoupenec terapeutického přístupu vytvořeného francouzem Philippem Pinelem.

 

 

Rozvoj péče o choromyslné - “ Nový dům”

 

Po prof. Schroffovi nastoupil do funkce primáře od roku 1832 do roku 1836 dr. Rilke a po něm dr. Josef Riedel, který byl v jeho čele 15 let. Jako první v celé rakouské monarchii zahájil, výuku psychiatrie s praktickými demonstracemi nemocných, čímž uvedl psychiatrii jako samostatný obor do univerzitního studia medicíny. Záhy po svém jmenování zahájil rozsáhlou a plánovitou výstavbu.

 

Ústav u Sv. Kateřiny mohl v té době pojmout 250 nemocných a jejich příjem se rok od roku zvětšoval. Proto začal dr. Riedl už v roce 1837 připravovat stavbu zcela nového ústavu, která proběhla v letech 1840 - 1844, tento byl otevřen jako tzv. Nový dům. Zde je dosud hlavní budova Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN. Budova byla stopadesát metrů dlouhá, dvoupatrová se dvěma jednopatrovými čtyřicetimetrovými postranními křídly, levá strana pro muže, pravá pro ženy. V přízemí hlavní budovy byly byty některých zaměstnanců, lékařské pokoje, pracovny a dílny, jídelny, společenské sály pro nemocné, kanceláře, kuchyně, očistné vanové lázně a vodoléčba.

V prvním patře byly pokoje pro nemocné I. a II. třídy., ve druhém patře byly pokoje III. třídy. V obou postranních křídlech byly místnosti pro neklidné, nesnášenlivé, nečistotné a k útěku náchylné pacienty. Plný provoz v Novém domě byl zahájen až v lednu 1846. Kateřinský ústav byl od té doby vyhrazen chronickým pacientům. Dr. Riedel se stal průkopníkem pracovní terapie. Později zavedl v Novém domě též rekreační léčbu, muzikoterapii, léčebný tělocvik, školní vyučování nemocných a edukační terapii se zázemím rozsáhlé domácí knihovny. Zavedl též systematickou farmakoterapii (upozornil na pozitivní působení opia u melancholie) a elektroterapii (v roce 1847 zakoupil elektromagnetický přístroj s posuvným reostatem). V letech 1840 až 1850 měl pražský ústav pověst nejlépe vedeného a nejmoderněji vybaveného ústavu v celé Evropě. Dr. Riedel se v roce 1840 na pražské univerzitě habilitoval na soukromého docenta psychiatrie. V roce 1846 prosadil naprosté administrativní osamostatnění ústavu pro choromyslné od VN. V roce 1849 byl jmenován též ředitelem pražské VN a obě funkce vykonával do roku 1851, kdy byl povolán do Vídně za ředitelem nově tam budovaného ústavu pro choromyslné, jehož lékařské vedení definitivně převzal v roce 1853. Byl povýšen do šlechtického stavu a do Prahy se již nevrátil.

 

1852-1869: Nástupcem docenta Riedela se stal dr. František Köstel, jenž úspěšně pokračoval ve zvětšování kapacity ústavu. Dal adaptovat bývalý klášter servitů Na Slupi pro nemocniční účely, v roce 1857 přikoupil usedlost Popelářku a v dalších letech tzv. Herzův dům, kde je nyní hlavní vchod a ambulance kliniky, jakož i místnosti Linky důvěry. Dr. Köstel vytvořil první českou psychiatrickou školu vůbec (dr. Kutil, dr. Křížek). Zanechal první učebnici psychiatrie a jeho přednášky byla opakovaně vydány česky. V roce 1864 byl jmenován prvním profesorem psychiatrie na pražské universitě.

 

1869-1885: Dr.Fischel byl posledním lékařským ředitelem německé národnosti. Pokračoval v rozšiřování nemocnice, ukončil zahájené adaptační práce bývalého piaristického kláštera v Kosmonosích a v roce 1875 získal budovu staré porodnice u Apolináře. Za jeho vedení dosáhl pražský psychiatrický ústav i s pobočkami své největší kapacity - 800 lůžek.

 

1885-1889: Ředitelem byl dr. Josef Kratochvíl. Za jeho vedení  byla zřízena samostatná česká psychiatrická klinika pro samostatnou českou universitu. Dne 11. 4. 1881 byla tehdejší Karlo-Ferdinandova universita rozdělena na dvě samostatné university, českou a německou. České přednášky byly zahájeny v zimním semestru 1882 na fakultě filozofické a právnické, o rok později na fakultě lékařské. Psychiatrie byla přednášena v českém jazyce od zimního semestru 1885. Za datum zahájení činnosti psychiatrické kliniky české university se považuje 19.listopad 1886.

 

1889-1908: V roce 1889 se stává ředitelem pražského ústavu pro choromyslné dr. Benjamin Čumpelík, první přednosta nově zřízené psychiatrické kliniky. Od roku 1886 je prvním prozatímním, suplujícím profesorem psychiatrie na české lékařské fakultě v Praze. Před svým odstoupením habilitoval Dr. B. Hellicha a krátce po něm dr. Karla Kuffnera.

 

1895-1929: Dr. Karel Kuffner, který je pokládán za zakladatele české vědecké psychiatrie, se stal přednostou kliniky a v roce 1900 řádným profesorem psychiatrie. Kliniku vedl až do roku 1929. Prof. Kuffner byl v letech 1889-1890 na stáži u prof. Myenerta ve Vídni a stal se jeho oddaným žákem. Věnoval se patofyziologii psychóz a jeho habilitačním spisem byla Patologická anatomie psychóz. Byl zastáncem biologicky a organicky orientované školy a založil na psychiatrické klinice v Praze likvorologickou, biochemickou a histologickou laboratoř. Zavedl komplexní vyšetřování nemocných (tělesné i laboratorní) a je též zakladatelem české psychiatrické terminologie. Kuffner byl elegán vytříbeného chování, přívětivý, pracovitý, systematický a nadaný. Osobně byl nenáročný a byl "přímo úzkostlivě odmítavý ke každé osobní výhodě a osobnímu prospěchu". Asi kolem roku 1900 se však začal nápadně měnit. Dřívější přísná sebekritčnost přešla až ve ztrátu osobní sebedůvěry, přestal vydávat své práce a stal se plachým, uzavřeným a nesmělým. Vyhýbal se veřejnosti i kolegům. Jeho žák prof. Mysliveček a jiní se domnívají, že pravděpodobně upadl do vleklé deprese a senzitivní vztahovačnosti. Není jisté, jak se na této změně podílel jeho odborný spor s jeho žákem prof. Heverochem, který byl dokonce jmenován přednostou nově zřízené druhé psychiatrické kliniky, jež však po jeho smrti zanikla.

 

Prof. MUDr. Antonín Heveroch (1869-1927), i když přesně vzato nepatří do řady přednostů pražské psychiatrické kliniky, byl vedle prof. Kuffnera přední osobností české psychiatrie v prvých desetiletích našeho století.  Přispěl též podstatně k rozvoji české neurologie. I když byl habilitován prof. Kuffnerem, byl jejich vztah napjatý, jak již bylo uvedeno. Od roku 1904 nemohl pracovat na pražské psychiatrické klinice. V roce 1906 byl jmenován řádným profesorem psychiatrie a v roce 1924 prosadil zřízení samostatné stolice psychiatrie a II. psychiatrické kliniky, která však zanikla záhy po jeho smrti. Jeho význačným dílem byla Diagnostika chorob duševních pro mediky a praktické lékaře, zpracovaná formou kasuistik. Byl temperamentní a veřejně odborně velmi činný, protiklad plachého Kuffnera.

 

1929-1957: Prof. MUDr. Zdeněk Mysliveček, DrSc.  Jestliže prof.Kuffner položil základy české psychiatrie, prof. Mysliveček ji rozšířil a spolu se svými žáky pronikavě ovlivnil. Je zakladatelskou osobností nejen české, ale i slovenské psychiatrie. Tento široký vliv nezpůsobila jen osobnost prof. Myslivečka, ale i jeho věk. V roce 1901, kdy umírá královna Viktorie, bylo Myslivečkovi 20 let. Habilitován byl v roce 1917 a v roce 1919 založil bratislavskou psychiatrickou kliniku. Po 10 letech v roce 1929 (1930) nastupuje jako přednosta psychiatrické kliniky v Praze, kterým zůstává (s přerušením II. světovou válkou) až do roku 1957 a umírá v roce 1974 ve věku 93 let. V jeho době byla psychiatrie skromným lékařským oborem, léčícím jen těžké psychické poruchy a jedince sociálně závadné (nebezpečné sobě a okolí). Nebylo diagnostických metod sérologických, biochemických, či elektrofyziologických a psychologické se jen pozvolna rodily. Prof. Mysliveček byl schopen kombinovat jak morfologii, tak psychologii. Psychologii také zavedl jako učební předmět. Přes jeho nevzrušivou a málo emoční osobnost měl přední místo v jeho etickém schématu vždy pacient. Organizační, pedagogické i vědecké zásluhy prof. Myslivečka byly podrobně popsány v pracích jeho žáků, uveřejněných v roce 1966 v časopise Československá psychiatrie k jeho devadesátinám.V květnové revoluci 1945 prof. Mysliveček společně s prof. Hennerem v noci z 5. 5. na 6. 5. obsadili každý svou kliniku a přes střelbu ukrytých nacistů je společně se zaměstnanci udrželi do konce války.

 

 

Psychiatrická klinika v poválečném období

 

Brzy po revoluci byly vybudovány nové laboratoře, nová oddělení a nová posluchárna. Začal se formovat ústav pro výzkum mozku, navrhovaný prof. Haškovcem, dr. Guttmannem a dr. Fišerem. Ústav zanikl po zatčení prof. Haškovce, jenž za oddané ošetřování Klementa Gottwalda o vlásek unikl hrdlenímu trestu... Mysliveček mohl konečně pracovat v samostatné histologické laboratoři, ovšem stále bez laborantky. Poněkud větší prostor mohla mít i likvorologická laboratoř. Byla zřízena též neurofyziologická laboratoř pod vedením Antara Čedíka, později rozšířená doc. Milanem Černým, který ji léta vedl. V roce 1947 začal doc. Jiří Roubíček jako první v republice provádět na klinice elektroencefalografické vyšetření. Z iniciativy prof. Myslivečka byla v téže době založena psychologická laboratoř, kterou vedl doc. Nevole, fotografická laboratoř, rentgen pro orientační vyšetření hrudních orgánů, endokrinní ambulance (doc.Skaličková) a všeobecná ambulance. Byla zřízena zcela nová oddělení: protialkoholní, slavný Apolinář, který díky doc. Skálovi dosáhl světové úrovně, dále dětské oddělení, na jehož zřízení měl velký podíl doc. Apetauer (1947) a konečně otevřená oddělení, jejichž vedení svěřil Mysliveček prof. Vondráčkovi. Prof. Mysliveček habilitoval řadu svých žáků a na podzim roku 1957, po 25 letech vedení psychiatrické kliniky, odešel do důchodu.

 

1957-1970: Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc.

Narodil se 23. 2. 1895 a zemřel 10. 5. 1978. Stal se legendárním přednostou psychiatrické kliniky a proslul svým suchým humorem a vtipnými poznámkami. Protože je ještě v poměrně živé paměti a protože jeho památka byla zajištěna jeho četnými knihami a memoárovou kronikou jeho života, omezíme se jen na stručný popis. Od roku 1923 vydal řadu prací nejen z oblasti psychiatrie, sexuologie, psychofarmakologie a lékařské psychologie, ale i z neurologie, vnitřního lékařství, biochemie, o obecných otázkách medicíny a z dalších oborů. Vydal také řadu knih, jež začíná v roce 1937 Farmakologií duše. Spolu s O. Riedelem a ostatními vydal Klinickou toxikologii, která dosáhla pěti vydání. Řadu monografií věnoval psychologii a psychopatologii, jmenujeme jen Konání a jeho poruchy, Hodnocení a jeho poruchy z hlediska psychiatrie. Prof. Vondráček je pokládán za zakladatele několika oborů u nás - lékařské psychologie, psychofarmakologie, dietetiky (spolu s prof. Prusíkem) a psychiatrické sexuologie. I přes svou určitou odtažitost v běžném životě dovedl být nečekaně empatický v závažných okamžicích. Byl laskavým a moudrým přednostou kliniky. Důležitou událostí pro kliniku bylo zřízení výzkumné laboratoře. Počátkem roku 1958 byla laboratoř aspoň de facto vytvořena, obsazena výzkumnými pracovníky a potřebnými aparáty. V době největšího rozsahu měla laboratoř oddělení patofysiologie CNS, biochemické a EEG, vytvořila se skupina kybernetická a v roce 1963 ještě elektronická laboratoř, zpočátku společná pro katedru psychiatrie a neurologie.

 

1970-1984: Prof. MUDr. Jan Dobiáš, CSc.

Narodil se 22. 11. 1914 v Opatovicích v rodině schwarzenberského šafáře, zemřel v roce 1990. Na kliniku přichází ve svých 41 letech v roce 1955. Byl výborným organizátorem, myslitelem a psychiatrem s velkou erudicí ve všech oborech. Jeho schopnosti byly zcela mimořádné. Jeho znalosti byly hluboce organizované, filozoficky a psychologicky zpracované a podávané s nevídanou empatií. Vondráček dokonce přirovnával Dobiáše k Sokratovi. Podporoval rozvoj výzkumné laboratoře, která za jeho přednostenství nabyla pravděpodobně největšího rozsahu, přestože byl vždy skeptický k možnosti skutečných objevů v našich podmínkách. Za jeho období začala výuka lékařské psychologie pro mediky. Ve Vondráčkově a zejména v Dobiášově období bylo možno najít v laboratoři elektrofyziologické oddělení, vedené doc. Milanem Černým, jenž byl též vedoucím laboratoře jako celku. Rozšířila se i biochemická laboratoř, kterou ve svých nejlepších letech obohatil doc. Radoslav Krulík o velmi dobrou přístrojovou výbavu. Další částí výzkumné psychiatrické laboratoře byla genetická jednotka (prof. Petr Zvolský, RNDr. Marta Dvořáková, PhDr. Hana Drábková), jejímž hlavním zájmem bylo studium genetiky afektivních poruch a také ojedinělá studie dr. Drábkové, sledující po mnoho let vývoj inteligence u dvojčat se snahou postihnout dědičnost jednotlivých složek inteligence. V těsné spolupráci kliniky a laboratoře byla v Československu zavedena prof. MUDr. Pavlem Grofem profylaxe afektivních poruch solemi lithia. Umožnilo to zavedení laboratorního vyšetření hladin lithia v plazmě. Toto téma, dosud neuzavřené, je zkoumáno dále ve spolupráci se skupinou IGSLI (International Group for Study of Lithium Prophylaxis) i na molekulárně genetické úrovni (prof. Zvolský, as. Paclt). Nelze se nezmínit o založení linky důvěry v roce 1964 primářem MUDr. Plzákem, CSc., spolu s PhDr. Františkou Martonovou. Doc. MUDr. František Faltus, DrSc. založil na klinice nyní již proslulou a světoznámou jednotku pro léčbu poruch příjmu potravy. V době, kdy sexuální deviace byly postihovány trestním zákoníkem, bylo založeno po válce oddělení pro sexuální deviace, vedené zpočátku dr. Kurtem Freundem, jenž nyní pracuje v Kanadě a proslavil kliniku zavedením falografie, jež objektivizuje měřením tumescence penisu skutečnou sexuální orientaci objektu. Sexuologické oddělení, vedené as. Pavlem Zemkem, později a nyní prof. Jiřím Rabochem jr., dále pracuje a produkuje četné vědecké práce. Originálním výsledkem jejich práce byla komputerizace falografického vyšetření.

 

1984-1990: Prof. MUDr. Jan Mečíř, DrSc.

Byl po čtyři období přednostou Psychiatrické společnosti a jako přednosta katedry, kliniky a výzkumné laboratoře se snažil o co nejširší kontakty pracoviště se zahraničními klinikami a s odbornými společnostmi (byl nejdéle působícím předsedou Psychiatrické společnosti). Byl prvním dětským psychiatrem v čele kliniky a jako takový dbal také na další rozvoj pedopsychiatrie a školil pro to odborníky. Snažil se o další zkvalitnění výuky lékařské psychologie.

 

1990-1999: Prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc.

Po společenských změnách v roce 1989 se stal přednostou kliniky prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc., žák profesorů Vondráčka a Dobiáše. Pod jeho vedením byla na klinice stále udržována tradice psychobiologického přístupu k psychiatrii, přičemž nebyla zanedbávána ani stránka výuky psychoterapie, která byla na klinice rozšířena. Též jako předseda České psychiatrické společnosti výrazným způsobem přispěl k rozšíření mezinárodních styků našeho oboru.

 

1999 až dosud: Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

 

 

 

Podle textu: P. Zvolský, J. Florián, T. Uhrová, M. Sikorová: 150. výročí založení Psychiatrické kliniky I. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (1846-1996).

 

 

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN je nejstarší psychiatrickou klinikou u nás, v současné budově funguje již více než 150 let. Pracovalo zde mnoho význačných a světově proslulých psychiatrů, např.:

·        prof. Josef Riedel, který uvedl psychiatrii jako samostatný obor do universitního studia medicíny

·        prof. Arnold Pick, objevitel degenerativního onemocnění mozku “ Morbus Pick”

·        prof. Jan Janský, objevitel čtvrté krevní skupiny AB

·        doc. Jiří Roubíček, jako první zavedl v republice encefalografické vyšetření

·        doc. Kurt Freund, vynálezce faloplethysmografické vyšetřovací metody

 

Od roku 1964 je v provozu na klinice Linka důvěry, která vznikla jako první ve střední Evropě.

V roce 1983 byla doc. Faltusem založena jednotka pro léčbu poruch příjmu potravy jako druhá v Evropě a první ve střední a východní Evropě. Dosud je tato jednotka jediná v republice. Ambulantně se problematice poruch příjmu potravy věnuje klinika již více než 35 let.

Od roku 1991 do 1999 bylo při klinice zřízeno Krizové centrum pro případy akutní krizové intervence.

Databanky pro CR ALEM-AS a LEX-SYS - systém kontrolovaného používání atypických neuroleptik (Alemoxan a Leponex). 

 

počet zobrazení: 8546 poslední aktualizace: zfisar, 29.11.2011
Hodnocení: (hodnotili 2 uživatelé) Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.